Pastiňák - Dlouhý bílý

Pastinák má mírné močopudné účinky, působí proti nadýmání a povzbuzuje chuť k jídlu. Využívá se při onemocněních ledvin, močového měchýře a zánětu prostaty. Podobně jako celer patří k přírodním afrodiziakům, třeba i tím, že celkově posiluje zdraví, kondici a štíhlou linii. Sušená semena se někdy využívají jako koření v čajových směsích proti nadýmání a pro úpravu trávení.

Na první pohled si pastinák můžeme snadno splést s petrželí. Obě zeleniny se velmi podobají, rozdíl poznáme nejlépe podle natě. Petržel má nať téměř přes celý vršek kořene a pokud nať seřízneme, po obvodu je vidět jemně nafialovělý kroužek. Nať pastináku vyrůstá přímo z lehce prohloubeného středu kořenu, a když nať seřízneme, je kořen světlý. Co se týká chuti, je petržel pikantnější a kořeněnější chuť než pastinák, ten je zase mnohem sladší a připomíná spíš mrkev.

Pastinák má vysoký obsah vitaminů C, E a B 12, draslíku a hodně vlákniny. V kořenech je také obsažen alkaloid pastinacin.

Pastiňák lze konzumovat zasyrova stejně jako mrkev. Je možné jej nastrouhat či nakrájet do salátů i polévek. Pastiňák v teplé kuchyni se používá podobně jako petržel, jen musíme počítat s jeho nasládlou chutí. Nejčastěji se používá do vývarů a jako základ krémových polévek a omáček, připravují se z něj přílohy či zapékané pokrmy. Pyré z pastiňáku nahradí bramborovou kaši. Pastinák vařený v páře je možné restovat na másle a podávat posypaný bylinkami nebo zapéct v grilu s parmazánem. Dá se také dusit nebo péct s masem. Drcená semínka pastináku lze použít jako koření.

Pastiňák je možné nechat přezimovat ve vlhkém písku nebo pařeništi. Také při skladování je důležité udržet v zelenině vláhu. Ideální pro skladování jsou teploty 0–1°C a relativní vzdušná vlhkost 95–98%.